Dos llamas

Ahojte všici :)

Tak jsme si říkali, jak si po svatbě odpočineme, doladíme poslední detaily a v klídku vše zařídíme. Kdo nás ale zná, už tuší, že to byl hodně odvážný a naivní předpoklad.

Realita byla taková, že Aleš si hned v úterý po svatbě vyzkoušel, jaké je být manželem "v nemoci i ve zdraví", a na týden ulehl. Jana chodila do práce a kupovat léky, Aleš pracoval z domova. O týden později se Aleš uzdravil. A pro změnu onemocněla Jana - ve středu dostala antibiotika. Takže opět byla v terénu jen jedna lama místo dvou. Včera (dnes) do 1:45 jsme ještě kopírovali a tiskli co bylo potřeba, přes den nakupovali oblečení, zařizovali nové občanské průkazy, doplňovali zásoby lékarny, vyměňovali peníze...

Takže spuštění webu proběhlo až dnes, necelé dvě hodinky před odletem do Barcelony (VY8653). A ještě nadvakrát, protože originální text se nám omylem podařilo smazat :D

Tak na nás myslete a my se pokusíme sem vkládat nějaké zápisky a fotky :)

Po pěti hodinách spánku jsme při snídani připravovali tenhle web, Aleš sepsal úvodní text, abychom ho pro chybné smazání psali znovu :D Letadlo vzlétalo v 10.50. Po deváté nás Alešovi rodiče odvezli feldou na letiště. Nakoupili jsme si v Bille malé ňami a u přepážky si nechali vytisknout boarding pas. Při boardingu lidem před námi kontrolovali rozměry zavazadel. Nad našimi batohy jen mírně povzdechli, do binů v letadle se ale vešly bez problémů. Kluk co seděl u okénka si přesedl do volné řady a my tak v řadě 27 okupujeme okénko a máme tři sedadla pro sebe. Při najetí na dráhu jsme ani nezastavili a plynule vzlétli. Obletěli jsme Prahu, viděli Hrad, Karlův most, domov Novotných i Slivenec. Krásné rozloučení.

Let byl poklidný, Aleš mi odpočíval na rameni. Venku jsme viděli nádherné zasněžené hory a pak Pyreneje. U nich jsme si všimli dvou letadel v podobném směru. V jednu chvíli byla obě letadla pod sebou. Až před Barcelonou byly silné turbulence. Ponor do mraků a bíla. Nakonec se ale země objevila a my pohodově přistáli v Barceloně. 13.25 a klasické čekání na schůdky a autobusy. Až ve 13.50 jsme konečně vypuštěni na letiště.

Jelikož Barcelonu jsme moc nenaplánovali, hned jsme usedli na první dostupnou lavici a googlili, jak se vlastně z letiště dostat do centra. Španělé sice postavili k letišti metro, ale některé typy jízdenek včetně nejvýhodnější T10, na něj neplatí. My proto zvolili variantu free shuttle busem na druhý terminál a s klasickým jízdným (koupili jsme si T10 - 10 jízd za 10,20€) do centra dojeli vlakem. Bylo to levnější a k tomu zajímavější cesta. Až ve městě jsme pak zjistili, že existuje i "T día" jízdenka, která stojí pro jednoho 8,6€ a platí i na letištní metro.

Dorazili jsme vlakem na stanici Barcelona-Sants. Je to celkem velké nádraží, takže s našimi batohy jsme meli chvilkama problém se nějak procpat ven. Měli jsme hlad, tak jsme zamířili do blízkého Parc de l'Espanya Industrial. Obří kovový drak, socha Neptuna, umělé jezírko. Všude vysoké sloupy vypadající jako majáky a staronové schody kolem dokola. Na jedněch jsme si sedli a spokojeně schroupali chleba s řízkem co jsme dostali na Slivenci. Následovala cesta na Montjuic. Došli jsme na obří kruhový objezd s fontánou. V blízké aréně, sloužící jako obchodní centrum jsme dobrali zásoby jídla - bagetu, dobroty, pití a hlavně con pulpa, sin pulpo (na Tenerife jsme s JiKou propadli španělským pomerančovým džusům s dužinou, pulpa znamená družina, pulpo znamená chobotnice). Posilněni myšlenkou, že máme večeři, jsme vyrazili směr Národní muzeum umění Katalánska - na Montjuic.

Obří sloupy a dlouhá promenada s několika fontánami. Bohužel zrovna nebyly funkční. My ale stejnĕ více ocenili funkční eskalátory. Od muzea jsme pak bloudili po okolí, snažíc se projít co nejvíce zahrad a zajímavostí. Většina parků v Barceloně je plná vychytaných míst s vodou, fontánek, soch, květin a stromů. Došli jsme i ke stadionu, kde se odehrály v roce 1992 Olympijské hry. Pomalu se smrákalo, komáři se probudili, až jsme si v parku s vodními rostlinami oblékli nohavice a o kus dál, s výhledem na lanovku, si dali večeři.

Pozemní lanovkou jsme pak sjeli dolů, platilo tam klasické jízdné. Jen většinou jela tunelem, takže ani nevadilo, že už se sešeřilo. Poslední zastávka před hostelem byla večerní Sagrada Família. Krásná a monumentální, to je stále, ale je opevněná že všech stran, a dost se změnilo i okolí. Po pár snímcích jsme se vrátili do metra, dojeli do hotelu, kde jsme v desetilůžkovém pokoji dostali jednu palandu. Místo i pokoj fajn, ale představte si ten smrad že všech bot a ponožek :D Ale i my si nakonec zvykli a přidali i svoje smradlavky - Google fit z mobilu tvrdí 18600 kroků, takže je jasné, že i nám smrděj boty a ponožky :D Umýt a spát před jedenáctou. Potřebujeme se konečně pořádně vyspat.

Po dlouhé době jsme spali 9 hodin :) Ale stejně se nám nechtělo vstávat. Sbalili jsme si do menší tašky a batohy nechali v zamčené skříňce v hostelu. Vyrazili jsme metrem k parku Guell. Výtah nás z metra vyvezl do místa, které vypadalo trochu jako San Francisco - všude spousta strmých silnic. V nejbližším parku Turó de la Creueta del Coll jsme se nasnídali. Bohužel plánované jezírko se z důvodu rekonstrukce nekonalo. Zato se konali komáři, mrchy. Za chvilku jsme byli celí poštípaní. Pěšky jsme sklesali a vystoupali k zadnímu vchodu do parku Guell. Placená je jen část parku, takže my si v klídku prošli většinu. Lidí bylo šíleně moc, zvláště obchodníků s různými cetkami - vše za "van juro, van juro, van juro". Vyhledali jsme pár Janĕ povědomých míst. Prošli jsme kolem Gaudího viaduktů, Gaudího domu, vyhlídky na hoře Tří křížů, navržené Gaudím a vstupu do parku navrženého Gaudím. Janě se konečně podařilo vyfotit zelené papoušky. Zeleným papouškům se konečně podařilo pokadit Janě hlavu :D Trefili se přesně doprostřed, a svůj vítězný plesk náležitě a hlasitě oslavili. Placenou část parku jsme jen obešli, ale byla i tak celkem pěkně vidět. Probíhá tam rekonstrukce, takže bychom stejnĕ všechno neviděli, a to za 10€ vstupné nestojí.

Další na programu byla prohlídka Sagrady Família. Jelikož jsme už žádnou rozumnou lavičku cestou z parku Guell nepotkali, přijeli jsme k bazilice a oběd si dali v přilehlém parku. Se vstupenkou na konkrétní hodinu jsme ani nestáli dlouho ve frontě. Průchod bezpečnostním rámem i vyzvednutí audioguide proběhlo vcelku rychle. Jana měla sluchátka, takže měla volné ruce na focení. Aleš si držel audioguide celou dobu u ucha. Před Sagradou ze strany Facade Nativity byl model, jak má stavba vypadat po dokončení plánovaném na rok 2026. Následovala historie baziliky a detaily o fasádě. Má v lidech vzbuzovat radost a štěstí. Je to strana, na které se Gaudí přímo podílel, aby další generace věděly, jaký styl Gaudí zamýšlel. Pilíře výjevů z Ježíšova života drží dvě želvy - vlevo směrem k moři mořská želva, vpravo k horám suchozemská. Dveře do Sagrady ozdobil Japonský umělec zelenými listy a mezi ně vložil hmyz a malá zvířata typická pro Katalánsko.

Vstoupili jsme do Sagrady, jejíž interiér má představovat les - žádné sochy, pouze vysoké mohutné rozvětvené pilíře a hra barev. Strana s Nativity věží má studené odstíny barev, značí moře a východ. Druhá strana s Passion věží je laděna do teplých barev představující západ slunce. Mozaiky a vitráže hrají všemi barvami a přitom dodržují hlavní odstíny. My se hned vydali na prohlídku na věž Nativity - vystáli si frontu a zaposlouchali se do zvuku varhan, na které právě někdo hrál. Do věže se jelo po 6 lidech výtahem. Prošli jsme se ve všech čtyřech věžích, prostřední spojoval krátký mostek. Schodiště dolů není nic pro klaustrofobiky. Chodbičky spojující věže jsou malinké a úzké. Dolů vede 400 schodů, ale stále je na co z oken koukat. Po exkurzi ve věži jsme pokračovali ve zkoumání interiéru. Je to opravdu nádherné vzdušné dílo, hodné mistra a rozhodně stojí za vidění. Prostřední sloupy mají nahoře symbol jednoho ze čtyř apoštolů, každý symbolizován ikonou zvířete a barvou. Vše je promyšlené, každý detail něco znamená. Výška šířka i délka sloupů je násobkem 7,5. Součástí prohlídky byla i sakristie a pohled do krypty. Končilo se výstupem z Passion facade. Oproti Nativity straně jsou sochy hranatější, a emoce vyvolávané touto stranou katedrály jsou spíš napětí, děs a neklid. Celá klenba představuje napjaté svaly a vrchní část žebra.

Prohlídka, ač celkem drahá, se rozhodně vyplatí. Poslední část byla expozice o Sagradě a její výstavbě - prototypy, plány, modely a náčrtky. Byla zajímavá, ale tuto část už jsme prošli rychleji. Informací už bylo moc. Cestou ven nechyběl průchod uličkou hanby, tedy suvenýr shopem. My si ještě katedrálu obešli že všech stran. Zvláště nedokončená jihovýchodní část byla svou strohostí zajímavá. Celá dílo by mělo být hotové v roce 2026, k výročí 100 let od úmrtí Gaudího.

Bylo skoro pět hodin a potřebovali jsme ještě v Barceloně Janě koupit plavky, což se ukázalo, jako velký oříšek. Sezóna skončila, i ve velkých obchodních domech měli pouze kabáty, čepice a šály. Koupili jsme si už 24 hodinovou jízdenku a plně ji využili na přejezdy. Úspěch se konal až v Decathlonu u La Rambly - ikonické ulici přes den plné obchůdků. Večeře v mekáči bez wifi!!! Už za tmy jsme si ještě prošli centrum a gotickou čtvrť a na hostel se dostali až po jedenácté. Pokoj byl pěkně provoněn aromatickou tyčinkou. I lidí bylo méně. My ke spánku ulehli až v 1.15. Do té doby jsme googlili Jižní Ameriku a konečně vložili i první text na web. Usnuli jsme ale až ve dvě ráno, protože ubytovanému kolegovi 5x zvonil agresivní alarm a pak ještě epicky chrápal. To naštěstí už špunty odfiltrovaly.

Google fit natrekoval 27015 kroků. Naštěstí nalehko bez krosen.

Pět hodin spánku, tiché balení v pokoji a hlasitější na recepci. Pěšky na metro. Cestou jsme nakoupili čerstvé pečivo - ostatní obchody měly ještě půlnoc. Dokonce i obchůdek s příhodným názvem 24 hodin :D Metro na letiště je hluboko pod zemí. Eskalátorů bylo asi 10. Metro je bez řidiče a na stejné nástupiště jezdí linka L10 a linka na letiště. My se postavili úplně na konec vozu a sledovali tunel a spletité motanice kolejí. Jízdenka se na letišti kontroluje při východu z metra, takže pokud máte špatnou (např. T10) nebo žádnou jízdenku, na letiště sice dojedete, ale nevystoupíte :)

Časovou rezervu jsme měli dostatečnou. V kiosku se nám nepodařilo udělat check-in, tak jsme si vystáli krátkou frontu u přepážky. Hned nám pán oznámil, že let IB2605 má již teď 3 hodiny zpoždění. V klidu jsme si proto přebalili batohy a vystáli si security. Ani jeden nepípal. Předběhli jsme dalece se táhnoucí frontu mimoevropských cestovatelů a sami se bez čekání vpustili biometrickým pasem. Hned jsme zaparkovali v Burger king a dopřáli si pozdní smaženou snídani u elektrické zásuvky. Vyřešili ubytování v Santiagu a díky zpoždění dopsali i zápiskové resty.

Nakonec i přes nástup do fronty v avizovaných 14.10, jsme odletěli až po třetí hodině. Let byl sice psaný jako Iberia, ale dopravcem byla aerolinka Level. A330 - seděli jsme na samostatné dvojce u okna. Vpředu i vzadu business třída a obří záchod pro invalidy. Zkoukli jsme Lego příběh 2 a prakticky zbytek 13ti hodinového letu s přestávkami prospali. Špunty a masky na oči odstínily i chrápání muže za námi a plačící dítě někde vepředu. Nakonec nám i vystačily naše zásoby, ač jsme se dokoupení jídla v letadle nebránili.

Přiletěli jsme o půlnoci, půl hodinky trvala pasovka a pochod letištěm. Došli jsme až k přepážkám s veřejnou dopravou a za 3700 chilských pesos si koupili zpáteční jízdenku s modrým Centroaeropuerto busem. Zelený Turbus byl sice dvoupatrový, ten náš ale hned vyrazil. O 20 minut později jsme už stavěli na zastávce Los Heroes. Ač noční Santiago nevypadalo nic moc (prázdné špinavé uličky, všude pytle s odpadky nebo odpadky rozepsané), první po výstupu z autobusu jsme ucítili příjemnou květinovou vůni, zřejmě že stromů. Hostel byl chvilku od busu, konečně taky pokoj pro sebe, ač s oddělením postelemi. V Santiagu je o 5 hodin méně, spát jsme šli v půl třetí místního, neboli v půl osmé Středoevropského času. A je skvělé, že člověk nemusí brát ohledy a zároveň trpět chrápání jiných :D